Autonomní auta – realita, jen jiná, než bychom chtěli
O autonomních automobilech se v posledních několika letech mluví čím dál častěji. Autonomní auta byla účastníky už několika nehod a zabila prvního člověka. Zatím se s nimi ale setkáváme jen v režimu testování. Nebo si to aspoň myslíme. Ve skutečnosti kolem nás ale jezdí každý den.
Co to je autonomní automobil?
Pod pojmem autonomní vozidlo si většinou představíme motorové vozidlo, které nepotřebuje řidiče k tomu, aby se dopravilo z místa A do místa B. Tudíž by vlastně nemuselo mít ani volant. Taková vozidla testoval dřív například Google, k vidění jsou ale i na některých letištích, veletrzích a podobně. A v texaském Austinu se chystají nasadit autonomní minielektrobusy bez volantu i řidiče do systému městské hromadné dopravy.
Aktuálně se výzkum a vývoj zaměřují na to, jak klasické automobily naučit řídit bez zásahu řidiče. Nejdál je v tom zatím General Motors, respektive jeho dceřiná společnost Cruise Automation, která plánuje nasadit flotilu plně autonomních Chevroletů Bolt EV v kombinaci s mobilní aplikací, jež připomíná Uber. Prostě si jen objednáte, že potřebujete auto z místa A do místa B, to vám za pár minut přijede, vy nasednete, necháte se převést do cílové destinace a auto zase odjede pro někoho jiného.
Úrovně autonomie
První autonomní vozidla se začala objevovat v osmdesátých letech minulého století, a to povětšinou díky armádním projektům a grantům. Do civilní sféry se autonomní vozidla dostala díky SAE (Society of Automotive Engineers) neboli společnosti automobilových inženýrů, která se v roce 2014 rozhodla sjednotit a jasně definovat vše ohledně problematiky autonomních vozidel. A tak vzniklo celkem šest úrovní autonomie:
0 – bez jakékoliv automatizace ovládání vozu;
1 – asistence řidiči, kdy řidič musí mít schopnost kdykoliv řídit (adaptivní tempomat, hlídání jízdy v pruzích korigující dráhu vozu atd.) a musí mít ruce na volantu; sem dnes patří velká část moderních aut, včetně například Autopilota od Tesly;
2 – částečná automatizace, kdy řidič může dát ruce z volantu, ale musí sledovat provoz, kontrolovat činnost systému a v případě potřeby zasáhnout; sem spadá třeba u nás nedostupný systém Super Cruise u Cadillacu;
3 – podmíněná automatizace, kdy řidič už nemusí sledovat provoz, ale musí být dostatečně rychle připraven převzít řízení; tyto systémy v komerčně dostupných automobilech zatím nejsou, ale Tesla deklaruje, že její Autopilot 2.0 by měl být pro takovýto provoz připraven;
4 – vysoká automatizace, kdy na řízení nemusíte už vůbec myslet a v klidu se můžete věnovat čemukoliv jinému, avšak jen dokud nepanují nepříznivé podmínky (např. hustý déšť, sníh, námraza, ledovka atd.);
5 – plná automatizace bez ohledu na podmínky, kdy volant už není potřeba a automobily mohou přijíždět a odjíždět bez posádky.
V čem je problém?
Autonomní řízení přináší několik zásadních otazníků a problémů. Zaprvé zde máme onen legislativní problém. Automobily se dostávají do dopravních nehod. Praxe ukazuje, že nehody se nevyhýbají ani autonomním vozům. A i když řada dopravních nehod je způsobena jinými účastníky provozu, včetně oné první smrtelné, která okamžitě pozastavila všechny testy autonomních aut u Uberu, ukazuje se, že člověk by zrovna tuto nehodu dokázal odvrátit (kdyby se byl býval řidič v té chvíli věnoval řízení). A klíčová otázka zní – kdo ponese odpovědnost za takovou nehodu? Řidič? Výrobce auta? Bude v tom hrát nějakou roli úroveň autonomie, nebo ne?
A pak tu máme druhý, neméně zásadní problém – od osmdesátých let se zatím stále nepodařilo vyvinout technologii, která by dokázala dosáhnout stupně autonomie číslo 5. I když testovací vozidla jsou už velice daleko a dokážou pokročilé řidičské manévry, praxe z testování ukazuje, že i za optimálních klimatických podmínek dělají občas fatální chyby.
Umělá inteligence jako cesta k autonomním automobilům
Právě druhý problém by mohla pomoci vyřešit umělá inteligence. Na tu se rozhodla vsadit třeba Tesla, která ze svých současných aut vybavených systémem Autopilot 2.0 neustále sbírá informace o provozu, v němž se auta pohybovala. Autopilot 2.0 umožňuje palubní jednotce velmi dobrý přehled o dění před i za vozidlem, stejně jako v sousedních pruzích. Navíc dokáže rozeznávat i různé typy účastníků provozu. Tesla díky tomu získává gigantické množství dat o reálných jízdních situacích, a to všude po světě, kde nějaký její vůz jezdí. Na těchto datech se následně umělá inteligence, kterou Tesla využívá, učí řídit. Díky tomu se také Autopilot 2.0, prozatím stále na úrovni autonomie 1, postupně zdokonaluje.