Alter ego na sociálních sítích aneb proč jsou lidé na internetu jiní

Lidé hledají na Facebooku sounáležitost a sebeprezentaci

Studii nazvanou Sebeprezentace a sounáležitost na Facebooku: Jak osobnost ovlivňuje motivaci a využívání sociálních sítí zveřejnila americká psycholožka Gwendolyn Seidmanová v únoru 2013. Ve své studii prováděné na 184 univerzitních studentech se opřela o moderní pětifaktorový model osobnosti Big Five. Ten posuzuje lidskou osobnost z pohledu otevřenosti vůči zkušenostem, svědomitosti, extraverzi, přívětivosti a neuroticismu. Některé z těchto faktorů přitom výrazným způsobem ovlivňují to, jak vystupujeme na Facebooku a proč.

Psychologové se od nástupu sociálních sítí zabývali tím, co stojí za jejich fenomenálním úspěchem. Ukázalo se, že to je naplnění hlavně dvou potřeb. První z nich je sounáležitost. Ta podle Abrahama Maslowa stojí spolu s láskou hned nad fyziologickými potřebami a potřebou bezpečí. To znamená, že je velice silná. Druhou motivací je potřeba sebeprezentace. Ta v Maslowově modelu naráží na potřebu uznání a úcty od ostatních. Výhodou přitom je, že Facebook a další sociální sítě dokážou tohle všechno poskytnout i bez fyzické interakce. Pro introverty a lidi se sociální úzkostí je to tedy ráj.

Sounáležitost hledají hlavně dobrosrdeční lidé a neurotici

Gwendolyn Seidmanová zjistila, že sounáležitost si na Facebooku potřebují uspokojit lidé, kterým v osobnostním testu Big Five vychází vysoké skóre v oblasti přívětivosti (ochota pomáhat druhým, tendence důvěřovat lidem a vyhledávat spolupráci) a v oblasti neuroticismu (tendence prožívat negativní citové stavy jako smutek, obavy, vinu a hněv). V zásadě se to tedy týká altruistů a úzkostných, temperamentních a náladových lidí. Tito lidé potřebují na Facebooku někam patřit a potřebují to opravdu hodně. Budou tak často členy nejrůznějších skupin či fanoušky stránek a toto členství pro ně bude důležité.

Po sebeprezentaci baží hlavně velcí neurotici a málo svědomití lidé

Neurotici (ve smyslu modelu Big Five) a lidé, jejichž svědomitost (schopnost sebekontroly, organizování a realizování úkolů) není příliš velká, budou na Facebooku hledat hlavně sebeprezentaci. Jejich profil tak bude plný příspěvků, fotek a i v diskusích budou mluvit spíše o sobě. Tito lidé jsou v reálném životě úzkostní, temperamentní a náladoví, případně jsou nedochvilní, nespolehliví, málo výkonní, neuspořádaní a necílevědomí. Ve své prezentaci na Facebooku však mohou vypadat úplně jinak.

Proč jsou dospělí i děti na Facebooku jiní?

Gwendolyn Seidmanová v závěru své práce doslova nabádá, aby se lidé zabývali spíše než konkrétními projevy uživatelů na Facebooku tím, jaké jsou jejich motivace. Zatímco totiž obsah projevu může odvádět pozornost jiným, často imaginárním směrem a způsobovat facebookovou závist, jeho skrytá motivace může lidi spíše sbližovat. To platí zejména v kontextu dětí a jejich rodičů. Způsoby (nikoliv tedy obsah) projevů dětí na sociálních sítích mohou být důležitým vodítkem k tomu, že dítě řeší nějaký problém nebo se mu něčeho (např. sounáležitosti či uznání) v reálném světě nedostává.