Jak rodiče (ne)chrání své děti na internetu ‑ rady versus realita
Za 7 let fungování projektu Kraje pro bezpečný internet a webu Vím, kam klikám, jsme s kolegy popsali stohy papírů s radami, jak chránit sebe a své děti před úskalími internetové komunikace. Ruku na srdce, i my jsme rodiče a občas se dostaneme do situací, kdy vlastní rady porušujeme (?!). Ale samozřejmě jen na chvíli a s plným vědomím, že neděláme dobře. Poznáváte se v některých z následujících situací i vy?
1. rada – nenahrávejte fotky svých dětí na internet bez jejich svolení
Jak by bylo vám, kdyby vaše děti nahrávaly vaši poslední umáčenou momentku od bazénu na Facebook bez vašeho svolení? Asi byste nebyli nadšení. Věřte, že ony by taky nebyly nadšené, kdyby věděly, jaké všechny trapné (pro vás možná roztomiloučké) fotky sdílíte se světem.
Realita: I my jsme nahráli pár pěkně trapných fotek na svůj soukromý Facebook a děti nám za to asi jednou vyčiní. Ale kdo by nechtěl své přátele pobavit momentkou tříleté holčičky zmalované rudou rtěnkou od ucha k uchu?
Pořád jsme soudní: Nikdy, ale jako fakt nikdy, nenahráváme nahaté fotky našich dětí! A vždycky sdílíme fotky neveřejně pouze se svými přáteli, kteří jsou opravdovými přáteli i v realitě.
2. rada – jasně ohraničte čas, který vaše děti tráví na internetu
V rámci prevence závislosti na internetu a mobilních telefonech doporučujeme jasně stanovit pravidla, jak dlouho může být dítě on-line. Zrelaxovat se u mobilu může samozřejmě až poté, co má hotové úkoly do školy a splněné další každodenní povinnosti.
Realita: V době pandemické on-line výuky jsme museli jasně ohraničit čas, který potřebujeme na práci v rámci home office a bylo nám úplně jedno, co v tu chvíli dělají naše děti. Hlavně, že bylo ticho a klid. Úkoly jsme honili těsně před spaním.
Pořád jsme soudní: I když to byl zápřah pro všechny zúčastněné, hodně pracovních povinností jsme si nechávali na večer, kdy děti spaly. Takže zbyl každý den čas i na procházku, hraní deskovek nebo vyrábění podzimní/vánoční/valentýnské/velikonoční/jarní výzdoby.
3. rada – nezakazujte jim jejich oblíbené youtubery
Věříme, že zákazy nic neřeší. Děti se totiž všechno, co jim zakážete, budou snažit obejít a vy nad jejich konáním ztratíte přehled. Navíc tím narušíte vzájemnou důvěru, protože dáte dětem najevo, že jejich výběr oblíbenců je „špatný“. To přece nikdo z nás nechce.
Realita: Když jedna sedmiletá křehká dívka začala sledovat youtubera Fizzyho, který mluví jako dlaždič a ubližuje zvířátkům, matka té dívky hystericky zasáhla zákazem takového ubohého, sprostého a nedovzdělaného youtubera dál sledovat.
Pořád jsme soudní: matce velmi brzy došlo, že holčička sleduje Fizzyho dál tajně. Pokaždé, když bez zaklepání vešla do dceřina pokoje, dívenka krkolomně zhasínala mobil a rudla ve tvářích. Matka tedy odvolala svůj zákaz, už v klidu dceři vysvětlila, proč se jí Fizzy nelíbí a pustily si spolu pár videí, která byla celkem vtipná a nezávadná.
4. rada – dopřejte jim on-line soukromí
Každý má právo na soukromí a svá tajemství. Garantuje nám to i občanský a trestní zákoník. Ale hlavně jsme natolik féroví, že přece nebudeme šmírovat vlastní děti!
Realita: Dítě přijde z pokojíku na večeři rudé jako rajče. Když se ho zeptáte, co se děje, odpoví rádoby suverénní „Nic“. Dítě ani po večeři nezbledne a vyhýbá se přímému očnímu kontaktu. „Ty ses na něco díval?“ „Neeeee!“ Ale vy víte, že ano. A že ho TO dost rozpálilo. Hlavou se vám honí všelijaké divoké fantazie a začínáte rudnout taky.
Pořád jsme soudní: Zručnými manipulativními technikami („Vidím, že tě něco rozhodilo. Rád bych ti s tím pomohl, ale nevím jak. Pomůžeš mi pochopit, proč ti teď není dobře?“) z dítěte vytáhneme přiznání, že ho opravdu nějaké video rozhodilo. Jsme tak šikovní, že dokonce dostaneme od dítěte svolení a PIN k obrazovce, abychom se na inkriminovaný obsah mohli podívat s jeho svolením.
5. rada – nebuďte „vrtulníkoví rodiče“
V článku o sledovacích hodinkách pro děti jsme psali o jevu „vrtulníkového rodičovství“. Jde o to, že dnešní rodiče neustále krouží nad svými dětmi, opečovávají je a zachraňují je i před 10 metrů vzdáleným mravenečkem.
Realita: Osmiletá musí sama dojít do ZUŠ na výtvarku, ale zatím nemá mobil. Cestu zná, přes přechody chodit umí, ví, co znamená zelený panáček na semaforu. Během těch cca 20 minut, co není dceruška pod dozorem, si její máma kouše nehty nervozitou a prosí paní učitelku přes WhatsApp, aby jí dala HNED vědět, až malá dorazí.
Pořád jsme soudní: Matička si stále kouše nehty nervozitou, ale už nikoho neotravuje. Snaží se dělat, že vůbec nemyslí na to, jak malá na výtvarku došla. Týden od týdne se její psychický stav zlepšuje. A těší se na prázdniny, protože to výtvarka nebude!
Nina Moravcová, ta s okousanými nehty; projekt Kraje pro bezpečný internet