Reálné hrozby spojené s internetovou pornografií
Uchránit děti před pornografickým obsahem na internetu je oříškem snad pro každého. S přibývajícím věkem to jde stále komplikovaněji, neboť teenageři se obecně vyznačují větší počítačovou vynalézavostí než jejich rodiče. Přiznat si skutečnost o nadcházející dospělosti může být těžké, ale koneckonců, i my jsme byli v jejich věku stejně zvídaví.
Problém ovšem nastává v médiu, které se od té doby změnilo. Zatímco „naše“ časopisy s sebou nesly jakousi poezii v podobě utajování, pašování, půjčování a spolu s tím velkou účast fantazie, internet je zahlcen videi, která jsou syrová, přehnaně explicitní a mnohdy i násilná.
Dítě, které je takovému obsahu exponováno, si z konfrontace může odnést i trauma. Především v nízkém věku na stránky zabrousí spíše omylem. V době, kdy si teprve ujasňují “jak se dělají děti”, může takové video vést až k šoku. K šoku z toho, co dospělost provází a co na ně čeká. Rozrušení může ještě vystupňovat pocit provinilosti, že takové video, byť nedopatřením, shlédly. V ideálním případě je nutné s dětmi otevřeně mluvit o tom, že určitý obsah se pro ně ještě nehodí, a zároveň zmínit, že videa tohoto typu nemají se skutečným životem příliš společného. Krátkou a možná nepříjemnou konverzací tak můžeme předejít mnoha problémům.
Starší jedinci už dobře vědí, odkud se děti berou, na povrch se ale dere jiný aspekt, který je s onou činností spojený a pro ně natolik přitažlivý. Jak již bylo zmíněno: pornografická videa jsou na hony vzdálená od reality. Právě proto mohou negativně formovat očekávání od milostného života a nahlížení na protější pohlaví, které se může projevovat buďto despektem, anebo naopak obavami. Časté sledování může posunout normy a očekávání, jak by se k sobě měli partneři chovat.
Na internetové pornografii také snadno vzniká závislost, která s sebou vedle již uvedených problémů nese to samé, co počítačová závislost obecně: nesoustředěnost, podrážděnost a zanedbávání povinností. Časté návštěvy “zakázaných” stránek s sebou nesou i riziko kontaktu s dalšími uživateli, kteří mezi sebou komunikují. Virtuální identity se velmi liší od těch normálních a důvěřovat jim představuje nebezpečí dalšího rozměru.