Proč dětí baví americké animované filmy?
Věděli jste, že za animovanými filmy společností Disney, Pixar, Dream Works a dalších stojí celé týmy marketingových odborníků, kteří přesně vědí, co děti i dospělí od filmu čekají? Je to tak. Zahraniční studia se absolutně přizpůsobují trhu a očekávání diváků a veškerá jejich produkce je, kromě animátorského počinu, také promyšleným kalkulem.
Filmy i krátké pohádky navíc používají rychlou střihovou skladbu. Zhruba každé dvě vteřiny se změní obrázek. Běžný divák si to ani neuvědomuje, ale film je prostě dynamičtější, má rychlejší tempo a obrázky extrémně rychle naskakují jeden za druhým. I proto se děti často nemohou odtrhnout od televizní obrazovky nebo počítače, obrázky totiž jejich mozek zaměstnají natolik, že prostě nestíhají nic jiného.
Oproti tomu klasické postupy v české animaci používají o dost pomalejší formu vyprávění i střihu a po divákovi nezřídka vyžadují, aby byl trpělivý a přemýšlivý. Platí to zejména pro tradiční české filmy studia Bratři v triku. Odlišný přístup české animace zdůraznili i odborníci v Cannes, kteří v roce 2012 při příležitosti výročí sto let od narození Jiřího Trnky ocenili tohoto českého ilustrátora jako „vzbouřence proti Disneymu“.
Pokud vás tedy zaráží, proč se dětem líbí spíš Nemo než třeba Medvědi od Kolína, vězte, že za vším stojí jednoduché fyzikální vysvětlení. Rychlé pohyblivé obrázky zaujmou děti víc než ty pomalé. Není to ale apriory špatně. Svět se prostě zrychluje. Otázkou však zůstává, zda ho takhle rychlý opravdu chceme. Pro začátek bychom mohli alespoň prokládat rychlé pohádky na YouTube těmi poeticky pomalými, abychom na ně nezapomněli ani my, ani naše děti.