Co teď? Naše dítě zabloudilo na stránky pro dospělé

Velmi přitom záleží na tom, jak staré dítě je. U těch mladších, řekněme kolem 8 nebo 9 let, jde spíše o zvědavost, která je v jejich věku přirozená. Chtějí se dozvědět více o sexu a lidském těle, internet se pak jeví jako ideální zdroj informací. Část dětí se na taková videa navíc dívá jen proto, že se zrovna staly aktuálním tématem ve škole o přestávkách. A ony samozřejmě nechtějí být popichovány světaznalejšími spolužáky za to, že zůstávají “pozadu”. Nemusí se nám líbit, že sjíždějí pornografické stránky, ale křik a zákazy rozhodně nic neřeší. Zakázané ovoce bývá vždy tím nejlákavějším. A vzhledem k tomu, že děti bývají při užívání počítače mnohdy zběhlejší než my, neřeší často nic ani tzv. rodičovský zámek.  

Místo toho si s dětmi zkusme popovídat. Takový rozhovor nemusí být nijak vyostřený, co třeba zkusit něco vy smyslu: “Víš, všiml/a jsem si, že ses na internetu díval na stránky pro dospělé. Máš na ně ještě pár let času, můžeme se prosím domluvit, že už na ně chodit nebudeš? Byla by škoda, kdybychom si kvůli takovému incidentu nemohli důvěřovat a museli bychom tvůj přístup na počítač omezit. Chápu, že máš nějaké otázky, nestyď se na ně zeptat.” Děti nejsou hloupé – a rozhodně nechtějí přijít o hraní počítačových her. Zvlášť, pokud budou vědět, že na vše, co je zajímá, jim trpělivě odpovíte. S ujištěním, že se vám můžou svěřit se vším, co je zajímá, máte vyhráno.

U teenagerů je situace odlišná. Většina rodičů si skrze takové zjištění poprvé uvědomí, že se z jejich dítěte stává dospělý člověk, který začíná mít sexuální touhy, jež chce a potřebuje ukojit. Někdo z nás to vezme s klidem, a někdo se s tím smiřuje hůře. Ale tak to prostě je. Teenageři už nejsou malými dětmi. Za pár let z nich budou dospělí lidé se vším, co to obnáší. Ani my jsme nebyli jiní. Jen doba se změnila, a internet tím pádem vystřídal zakázané časopisy z horních regálů.

V každém případech je nesmírně důležité, aby vzniklou diskuzi neprovázely rozpaky a naše ratolest neměla pocit provinění. Budou-li mít pocit, že je něco tabu, nepřijdou za námi v případě, že by nastal skutečný problém. Nezapomínejme, že děti jsou velice vnímavé - na tom, jak s nimi mluvíme, záleží stejně jako na tom, co jim vlastně chceme říct. Sexuolog Martin Klein uvádí pro server New York Times trefnou metaforu. Tenhle druh poučenosti je stejně nezbytný jako například pravidla bezpečné jízdy na kole. Když dětem neřekneme, že musí nosit přilbu, rozhlížet se a nevjíždět na silnici, nemůžeme se pak divit, že došlo k úrazu.

I když se taková situace zprvu jeví jako rodičovská noční můra, nezoufejte. Určitě to nebude tak horké. Za pár let se tomu ještě zasmějete – a teď se navíc můžete utěšit i skutečností, že takto otevřená rozmluva může ve finále prohloubit důvěru na obou stranách.