Co je to kyberšikana a jak ji poznat

Šikana je dnes online i anonymní

Cílem kyberšikany, stejně jako klasické šikany, je ublížit či ubližovat systematicky a častěji. V tomto případě jsou ale jizvy obvykle hůře viditelné, protože jejím cílem je zranění psychiky. Také se proti ní mnohem hůře brání, protože útočník může být i zcela anonymní nebo jich může být víc.

Kyberšikana se odehrává převážně v kybernetickém prostoru. Její dopady se však mohou snadno přehoupnout i do klasické šikany v reálném světě, typicky ve školní třídě. Často to bývá i propojené. Kyberšikana je jiná a záludná v tom, že útočník může být zcela anonymní, útok se může odehrávat prakticky kdykoliv a dopady nelze předem odhadnout. V Česku známý případ „roztahovaček“ nakonec zachvátil celou republiku. Oběti se přitom nemohly vůbec nijak bránit.

Nejčastější druhy kyberšikany

Existuje v zásadě několik „standardizovaných“ druhů kyberšikany.

„Fanouškovská stránka“ na Facebooku, Instagramu, ale třeba i ve formě samostatné webové stránky má za cíl systematickou, dlouhodobou a stupňující se dehonestaci a šikanu oběti. Útočníci vytvoří stránku, kde zveřejňují různé srážející komentáře, fotomontáže a podobně. Někdy na stránku hodí i tzv. Google bombu – tj. odkazují na ni z nesouvisejících stránek, např. z diskusí pod články, čímž zlepšují její pozici ve vyhledávači. Naštěstí Evropská komise rozhodla o právu občanů EU na ochranu proti těmto praktikám, takže je možné Google i další vyhledávače požádat o vymazání dané stránky z výsledků vyhledávání. U stránky na Facebooku či Instagramu je zase nutné požádat o její zablokování.

Sdílení nelichotivých fotek (a fotomontáží) či videí na sociálních sítích nebo třeba e-mailem je další forma kyberšikany. Útočníci fotky často získávají přímo ze sociálních sítí oběti, v horším případě z její soukromé konverzace, kdy zejména dívky neuváženě posílají své vyzývavé fotky chlapcům, o které mají zájem. Ti je někdy například z pomsty neváhají zveřejnit. Někdy se je dokonce snaží od dívek vylákat. Nelichotivé fotky se mohou zrodit i na různých party a v neposlední řadě se objevují fotky a videa zachycující skutečnou šikanu, jež pak přerůstají v kyberšikanu. To se týká i mnoha známých českých případů útoků dětí na učitele.

Sdílení lží online je další častá praktika. Mohou to být i relativně „nevinné“ lži, že ten či onen chodí s tím a tím. Nejhrozivějším příkladem kyberšikany tohoto druhu byly právě zmíněné „roztahovačky“, kde byly zveřejňovány fotografie nezletilých dívek doplněné o informace například o tom, jak jsou či nejsou náruživé. Fotografie často byly ukradeny z jejich vlastních profilů na Facebooku. Lživé a šikanující přitom mohou být i příspěvky v diskusích.

Sdílení osobní komunikace, korespondence a dokumentů je jednou z nejzávažnějších forem kyberšikany. Oběti to vnímají jako největší proniknutí do svého soukromí. Přitom cizí deníčky a milostné dopisy se čítávaly nahlas už od nepaměti. V kyberprostoru je to však jiné – co se zde jednou objeví, nikdy nezmizí. Celá věc je o to bolestnější, že vše obvykle nepochází od samotné oběti, ale od někoho blízkého, komu oběť důvěřovala. Například od bývalého partnera.

Jak poznat oběti

Oběti kyberšikany poznáte velice těžce. Na rozdíl od obětí klasické šikany na sobě nemají jizvy, a navíc se stydí o svém problému někomu říct. Zejména pro dnešní teenagery je zničení jejich online identity často závažnější, než kdyby je někdo šikanoval naživo. Kyberšikana se totiž děje nonstop a nejde ji zastavit. Pod zdáním anonymity se navíc k šikanujícímu daleko častěji přidávají i další lidé a problém se tak v čase zvětšuje.

Oběti jsou obvykle depresivní, straní se kolektivu, nikam nechodí. Vynechávají i své oblíbené činnosti a nic je najednou netěší. Pokud budete pozorovat u svého dítěte podobnou změnu chování, určitě je namístě zpozornět.